Lost Inside - Alone in the wind (Pest045 / CD / lim.500) 美国单人抑郁黑金属计划Lost Inside首张原声专辑, 包含之前未发行的EP“Sullen Reflections”全部曲目, 无边际的荒原和灰色的天空就是这张唱片的全部。

Lifelover. Milovník života. Stačí se jen podívat na obal desky, nebo na fotografii pořezaných maniaků v plynových maskách a musí být asi zřejmé, že tady to s tou láskou k životu přehánět nebudou. Skoro naopak. S nezvyklou ironií pokračují Lifelover ve šlépějích kapel stylu Forgotten Tomb, založených na naprosté beznaději a odtažení od světa, včetně trochu patetického sebepoškozování. Budiž jim přáno. Texty asi nebudou nic veselého, a asi na ně bude kladen dost velký důraz, vezmeme-li v potaz, že kapela má 4 textaře, ovšem jsou ve švédštině, takže našinec si moc nepočte. Nevadí, hlavní je přeci jenom hudba, která je v podání Lifelover něco docela neobyčejného. Představte si Burzum za mlada, kdy hráli (hrál) pěkně primitivní, spíše střednětempý black metal od podlahy s úchylně vyřvanými vokály a melodiemi, jenž dokázaly oslovit ne mozek, ale srdce. Odtud myslím Lifelover vzali část své inspirace. Dalším zdrojem mohla být třeba Katatonia, protože kromě blackmetalového kytarového "šumu" se zde objevuje jednoduché, až skoro pop-rockové brnkání a čistý vokál v několika polohách (tři vokalisté se nezapřou). Občas hne vodami provokativně a studeně znějící piáno, občas je celek přerušen záznamem nějaké dětské říkanky, hvízdání nebo popového songu - v kontextu depresivní a zasmušilé hudby to zní jako ironická narážka na ten falešně šťastný svět všude okolo - velmi působivé. Hudební primitivismus je synonymem pro Lifelover - bicí by snad dokonce mohly připomínat punk, kytary jsou rozladěné a opakují nějaké dva základní akordy... ale přesto se zdá, že v té hudbě je něco víc. Něco, co nejde jen tak ignorovat. Naléhavost. Obnaženost až na dřeň. Surová výpověď. Opravdovost. Lifelover nenahráli technicky bezchybné dílo, nehrají velkou muziku. Nahráli zpověď, která působí upřímně. A proto se "Pulver" vyplatí poslouchat. Je asi celkem důležité si uvědomit, že "Pulver" je debut, kterému nepředcházejí ani žádné demáče nebo EP, proto je na něm pár chyb spíše produkčního rázu; například poslední třetina alba je plná všeho možného, jen tam nenajdete skoro žádné opravdu "výživné" songy, spíš vata a trochu nuda. Nejlepší pecky nabízí začátek - "M/S Salmonella" je úžasně chytlavá skladba s vyloženě popíkovou hlavní melodií, která se zaryje pod kůži a budete si ji broukat ve sprše. Cítíte tu ironii? Sebevražedná kapela, která píše skladby, které si můžete broukat ve sprše (dokonce bez nutnosti malovat si přitom na tělo žiletkou)? Ano, Lifelover na mě působí jako velcí ironici, kteří si libují v kontrastu krásného a hnusného.